Česká republika projevila prof. Tomáši Špidlíkovi, světově proslulému teologovi v oblasti dialogu mezi Východem a Západem a propagátoru české kultury a vzdělanosti, svoji úctu po roce 1989 udělením nejvyšších vyznamenání předních českých univerzit (KU v Praze, MU v Brně, PU v Olomouci) i státních vyznamenání (Řád T.G. Masaryka). Rovněž město Boskovice jej jmenovalo čestným občanem a při příležitosti jeho devadesátin mu v Římě osobně předalo Pamětní list za celoživotní přínos pro město Boskovice. Po jeho smrti dne 16. 4. 2010 se stala živá otázka uchování a rozvíjení jeho duchovního dědictví v ČR i zahraničí.
Hlavní zdroje duchovního dědictví prof. Špidlíka se v současné době nacházejí v zahraničí, především v Římě, kde od roku 1950 působil a pracoval (archiv a knihovna Papežského východního institut včetně Centra E. Aletti; archiv a knihovna Papežské koleje Nepomucenum; archiv české sekce Vatikánského rozhlasu; archiv Křesťanské akademie v Římě; archiv Tovaryšstva Ježíšova). Dále se nacházejí v knihovně a archivu Centru Aletti, archiv České provincie TJ v Praze, v Ústavu paměti národa v Praze a u jeho přátel a příbuzných. Unikátní soubor jeho článků a rozhovorů v mnoha jazycích (Miscellanea I–XV) je uchováván na čtyřech místech v podstatě jako rukopisy. Jeho knihovna se nachází z větší části v Olomouci, z menší části v Římě.
Tomáš Kardinála Špidlík, rodák a čestný občan města Boskovic, je významnou osobností světového významu. Město Boskovice si velmi váží úspěchů kardinála Špidlíka a s nadšením jsme otce kardinála přivítali v únoru 2002 v Boskovicích. Byly to nezapomenutelné okamžiky. Dopoledne sloužil Otec kardinál mši svatou a v kázání hovořil o lásce mezi lidmi, národy a zeměmi, odpoledne proběhlo setkání s vedením města na radnici a v podvečer přivítala veřejnost z celého regionu Otce kardinála v zámeckém skleníku. Celou dobu jsme měla to štěstí, být v blízkosti Otce kardinála. Zpočátku jsme měla trému a obavy, jak zvládnu konverzaci a moderování besedy, ale Otec kardinál byl velmi vstřícný, moje obavy po několika okamžicích zmizely. Poutavé líčení jeho životní dráhy okořenil vtipem a humorem. Velmi vzpomínal i na svoje dětství a mládí, které strávil v Boskovicích na Bělé.
Od této návštěvy jsem Otci kardinálovi zasílala krátké zprávy z Boskovic, blahopřání a hlavně pozdravy od farníků a pozvání do rodného města. Několik let se návštěva jen plánovala, až v roce 2010 byla naděje na realizaci. A tak jsme začali již v lednu připravovat návštěvu a těšili se, že Otce kardinála v Boskovicích přivítáme. I Otec kardinál vyjadřoval radost, ale zdraví se zhoršovalo a pak nás všechny zasáhla zpráva o smrti Otce kardinála.
Když jsme se probírala obrázky a i krátkými dopisy od Otce kardinála, uvědomila jsme si, že to byl nejen významný teolog, znalec umění a české kultury, ale přívětivý, vstřícný člověk, který stavěl mosty mezi lidmi.
Vzpomínkové setkání nemá být formální, ale má být postaveno na konkrétních zážitcích a vzpomínkách lidí, kteří se s Otcem kardinálem setkali, ať již v Římě nebo v Boskovicích nebo jinde v České republice.
Ing. Jaromíra Vítková, místostarostka
V Boskovicích 10.5.2011